George, Henry (1839-1897) Americký ekonom, novinář a filosof. George pocházel z pietistické rodiny z Filadelfie. Získal jen slabé formální vzdělání. V roce 1858 se vydal do Kalifornie, kde si po dalších dvacet let vydělával na skromné živobytí jako novinář a redaktor. V roce 1879 dokončil své hlavní dílo Pokrok a chudoba (Progress and Poverty).
Krátce poté se přestěhoval do New Yorku, kde se brzy dostal do víru IlÚstní politiky. Jako kandidát Sjednocené strany práce (United Labom Party) získal v prvním ze svých dvou neúspěšných pokusů o kandidaturu na úřad starosty značnou podporu voliči\. Osmdesátá léta, období svého největšího věhlasu, strávil prací na knihách, v nichž rozvinul svou "doktrinu jedné daně", s níž jako veřejný řečník slavil výrazné úspěchy na shromážděních v Británii, USA a Austrálii. Poslední léta jeho života byla poznamenána politickými a intelektuálníllÚ spory v radikálních kruzích přitahovaných jeho ideami i relativním nezájmem akadellÚckých ekonomů.
Georgeova doktrina je současně morální i ekonomickou teorií. Zahrnuje lockeovskou koncepci přirozených práv, která přisuzuje výhradní a neomezené vlastnictví výsledků práce vlastníkům práce (viz LOCKE), avšak vlastuictyí přírodních zdrojů podřizuje určitému druhu rovnostářského rozdělování. Sociální nespravedlnost spočívá jak v omezování svobodného nakládání s prací a jejíITŮ produkty, tak v existenci neomezeného soukromého vlastuictví přírodních zdrojů.
V rámci teoretické struktury KLASICKÉ POLITICKÉ EKONOMIE se George pokusil vysvětlit zjevný paradox přetrvávající chudoby a stagnujících mezd při rostoucí produktivitě a bohatství. Rozvinul přitom Ricardovu teorii renty, aby ukázal, že v jinak soutěživé ekonomice veškerý růst v posledku připadá statkářům, neboť jsou vlastníky nezbytného výrobního činitele, jehož zásoby jsou neměnné, a že statkáři v každé společnosti užívají monopolního obchodního postavení. Růst nájemné a prodejní hodnoty přírodních zdrojů je způsoben pouze techni,ckým pokrokem a populačním rÚstem, přičemž o tyto "nezasloužené přírůstky" se snižuje zisk práce i kapitálu. Odtud vyplývá, že skutečný rozpor v kapitalistické společnosti není mezi dělníky a kapitalisty, ale mezi dělníky a kapitalisty na straně jedné a statkáři na straně druhé. Očividnou nerovnost v rozdělování bohatství lze ve velké míře přisoudit tomuto pozemkovému monopolu stejně jako dÚsledkÚm ostatních omezení soutěže.
George navrhoval jako spravedlivé a účinné řešení tohoto společenského zla "jedno zdanění". To znamená, že namísto institucionalizace rovného práva lidí na pfirodní zdroje znárodněním nebo jejich stálým rozdělováním by měly demokratické vlády vybírat stoprocentní daň z nájemní hodnoty pÚdy. Toto opatření by zabezpečilo minimální státní příjem, odrazovalo by od spekulací s púdou (což viděl jako první příčinu obchodního cyklu), a tím umožnilo větší soutěž na trhu půdy. Výsledné rozdělení bohatství by bylo méně nerovné a zcela by odpovídalo tomu, co kdo vydělá a ušetří. HS

odkazy
George, H.: Progress and Poverty. Londýn: Wi1Iiam Reeves, ] 884.
literatura
Barker, c.A.: Henry George. New York: Oxford University Press, ] 955.
Geiger, G.R.: The Philosophy ()lHenry George. New York: Macmillan. ]933.